🌫️ Hospodář u Kovářů
Kdysi se na Horácku vyprávělo, že některé statky mají svého "hospodáře".
Nebyl to ale hospodář, který ráno obcházel chlévy a večer zavíral vrata.
Byla to tajemná bytost.
Kdo ji měl doma, tomu se dařilo. Na poli rostlo nejlepší obilí, louky dávaly nejzelenější jetel, krávy dobře dojily a stodola ani sýpka nebývaly prázdné.
Jednoho takového hospodáře prý měli u Kašparů v Borovnici.
A kovář z Krásného jim jejich štěstí tuze záviděl.
Kde se takový hospodář kupuje?
Kovář se neměl špatně. Ale pokaždé, když přijel ke Kašparům, viděl, jak jejich statek jen kvete.
A vrtalo mu hlavou proč.
Dlouho starého Kašpara přemlouval, aby mu prozradil tajemství.
Nakonec se Kašpar nechal obměkčit.
"Pošli pacholka na trh do Prostějova. Tam nějakého hospodáře jistojistě koupí."
Kovář tedy dal pacholkovi peníze a poslal ho na cestu.
Pacholek vykročil zvesela.
Jenže Prostějov byl daleko.
Nohy začaly bolet, cesta neubývala a právě tehdy se před ním objevil zájezdní hostinec.
"Jedno pivo neuškodí," řekl si.
Jedno pivo…
K jednomu pivu přibylo druhé.
Pak něco k jídlu.
A když si k pacholkovi přisedli dva pocestní, začal hostinský nosit další a další korbele.
Jedlo se, pilo a vyprávělo.
Na hospodáře si pacholek ani nevzpomněl.
Ráno otevřel oči ve chlívě na slámě.
Hlava jako střep.
A peníze?
Pryč.
Teprve potom mu došlo, proč vlastně do Prostějova šel.
"Co já teď řeknu pantátovi?"
Naštěstí oba jeho včerejší společníci byli muži světa znalí.
A hned věděli, jak z maléru ven.
"Kup si krabičku leštidla. Vyškrábej ji a zavři do ní ováda. Pantátovi řekneš, že uvnitř má hospodáře. Až krabičku otevře, ovád uletí a bude si myslet, že si své štěstí nechal utéct sám."
Pacholkovi se rada zalíbila.
Jenže z krabičky vyletělo něco jiného
Koupil leštidlo, krabičku vyprázdnil a na pastvě chytil ováda, který seděl krávě na uchu.
Zavřel ho dovnitř a vydal se domů.
"Co jste chtěl, to jsem koupil," hlásil kováři. "Stálo to fůru peněz. Tak pozor, ať vám štěstí neuletí."
Kovář vzal krabičku a opatrně ji otevřel.
Vyletěl ovád.
Jenže sotva se dostal ven, proměnil se před jejich očima v černého kocoura.
Pacholek chtěl svého pána ošidit.
A přitom mu nevědomky přinesl skutečného hospodáře.
U Kovářů nastaly dobré časy
Černý kocour se uvelebil za kamny.
A od toho dne se začalo Kovářovým dařit.
Krávy dávaly víc mléka. Obilí se rodilo jako nikde v okolí a jetele sklízeli tolik, že jim sousedé mohli jen závidět.
Kovář byl spokojený.
Zpočátku.
Brzy totiž poznal, že každý takový dar má svou cenu.
Hospodář byl náladový a zlý.
Když se mu něco nelíbilo, pomstil se.
Jednou se připletl pod nohy pacholkovi. Ten ho nakopl, kocour zaprskal a pacholek se tak lekl, že uklouzl a zlomil si ruku.
Jindy mu děvečka nalila mléko místo smetany.
Druhý den začalo v její světničce hořet.
Shořelo všechno, co měla.
Oheň potom stejně náhle, jako vznikl, sám uhasl.
Nikomu jinému se nic nestalo.
Poslední kapka
Jednou zatahal Kovářův malý vnouček kocoura za ocas.
Ještě toho dne spadl do studny.
Jen tak tak ho zachránili.
A tehdy si kovář řekl:
"Dost."
Raději bude mít méně obilí i mléka, než aby se ve vlastním domě bál o rodinu.
Jenže jak se zbavit hospodáře?
Naložil kocoura na koně a odvezl ho daleko za vesnici.
Kocour se proměnil v ováda, sedl koni na ocas a nechal se pohodlně dovézt zpátky.
Podruhé ho kovář zavázal do otepi slámy a pustil po vodě.
Ráno seděl hospodář zase za kamny.
Jako by se nic nestalo.
Pomohl až mladý kněz
Jednoho dne procházel Krásným mladý kněz.
Zastavil se u Kovářů a poprosil o trochu vody.
Kovář mu při té příležitosti vypověděl celé své trápení.
Kněz se na černého kocoura podíval, vztáhl proti němu ruku a pronesl několik slov latinsky.
Kocour se naježil.
Zaprskal.
A potom promluvil lidským hlasem:
"Však já na tebe taky vím! Ukradl jsi kus chleba, když jsi byl ještě chudým studentem!"
Pak zaprskal podruhé.
A zmizel.
Tentokrát nadobro.
U Kovářů už se nikdy neukázal.
A jestli od té doby dávaly krávy méně mléka a na poli rostlo méně obilí?
Možná.
Ale v chalupě byl zase klid.
A ten někdy vydá za větší bohatství než plná stodola.