Zahradník Emil

Když jsem zůstala sama, říkala jsem dětem, že všechno kolem domu ještě zvládnu. Jen z jednoho jsem měla trochu obavy – jak to bude časem se sekáním trávy. Zahrada je velká, roky budou přibývat a síly nejspíš ubývat.

Syn mi dal na výběr ze dvou možností.

"Buď pořídíme dvě ovečky…"
   

To znělo lákavě. Jenže hned přišlo upozornění, že ovečky nejspíš nezůstanou jen u trávy. Mohly by jim zachutnat keříky, květiny a kdovíco dalšího, co na zahradě roste.

"…anebo koupíme robota."

A tak vyhrál robot.

Dostal jméno Emil a stal se naším zahradníkem. Dle potřeby si svědomitě vyráží do práce, tiše krouží po zahradě a o trávník se stará prakticky sám. Nepotřebuje volno, nevadí mu kopce a hlavně – květiny ani keříky ho vůbec nezajímají.

A tak dnes můžu říct, že volba to byla správná.
 

Zahradník Emil u nás pracuje k naší stoprocentní spokojenosti. A dvě ovečky? Ty budeme raději obdivovat někde za plotem.