Uzlíček po uzlíčku

Jednou z činností, které jsem se letos v zimě věnovala, bylo macramé. Bylo to pro mě něco úplně nového – první uzlíky, první pokusy a samozřejmě také první párání, když se všechno nepovedlo podle představ.

Postupně jsem zjišťovala, co všechno se dá z obyčejné šňůry vytvořit. Zkoušela jsem různé vzory a uzly a pod rukama začaly vznikat kabelky, taštičky i závěsy na květináče.

Na macramé mě baví právě ta jednoduchost. Stačí šňůra, ruce a trochu trpělivosti. A pak už jen sledovat, jak z jednotlivých uzlíků pomalu vzniká něco, co ještě před chvílí existovalo jen v představě.

A protože člověk se nejlépe učí tím, že zkouší, každý další výrobek už byl o kousek snazší. Zimní večery tak dostaly zase jednu novou podobu