Když plot nerozděluje

Plot u nás není hranicí. Naopak – je místem, přes které si posíláme pozdravy, dobroty a kus obyčejného sousedství.

Musím se podělit o něco, co je možná dnes už docela výjimečné – o našem sousedství.

Žijeme tu pospolu tak, jak se kdysi žilo na kotárech. Ráno se pozdravíme, zamáváme na sebe přes zahradu a vedeme čilý výměnný obchod – ten má to a druhý zase ono.

Máme dokonce i vlastní plotovou poštu. Taška zavěšená na plotě občas ukrývá něco ze zahrady, vajíčka nebo jinou malou pozornost. A asi nejraději vzpomínám na výměnu, kdy jsme v ní našli čerstvě nakopané brambory a sousedé zase lahvičku domácí pálenky z našich jablíček. Žádné domlouvání, žádné počítání, kdo komu co dal. Prostě radost na obou stranách plotu.

A když je potřeba, jednoduše si pomůžeme. Tak nějak samozřejmě, bez velkých slov.

Když o našem sousedství někde vyprávím, lidé se někdy až diví. Prý se to dnes už moc nevidí.

Možná ne. A možná právě proto si toho tolik vážím. Protože jsou ploty, které lidi rozdělují – a pak jsou takové, přes které si podáváme tašky.